právní základ

PRÁVNÍ ZÁKLAD PRO POUŽÍVANÝ SOFTWARE V EU

Podle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (Curia) ze dne 3. července 2012 (C-128/11) je prodej softwaru povolen bez fyzického dodání datového nosiče (CD/DVD/Pendrive). Licenční klíče lze přenášet v elektronické podobě a prodej nepoužitých softwarových licencí a přenos použitých licencí je legální bez ohledu na to, zda se nacházejí na disku softwaru, zda se jedná o COA nebo elektronický licenční klíč. Výrobce softwaru nesmí bránit dalšímu prodeji svých licencí a tomu, aby se tím jeho programy dále používaly, včetně verzí OEM, Retail a Volume nebo „ESD“ verzí stažených z internetu.

Autorské právo výrobce softwaru týkající se licence se vyčerpá, když poprvé prodá nebo distribuuje svůj software (zánik práva). V rámci Evropské unie (EU) je povolen prodej volume, komerčních, oem licencí a volný obchod s elektronickými licencemi. (C-128/11., ECLI:EU:C:2012:407, EU 2001/29/EK, 28., 2009/24/EK)

Z čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 vyplývá, že pokud neexistuje zvláštní smluvní ustanovení, rozmnožování počítačového programu nevyžaduje souhlas tvůrce programu, pokud je takové rozmnožování nezbytné pro užívání počítačového programu osobou, která jej oprávněně nabyla a užívá jej k určenému účelu, včetně opravy chyb.

Vzhledem k tomu, že nositel autorských práv nemůže namítat proti dalšímu prodeji rozmnoženiny počítačového programu, v souvislosti s nímž bylo právo tohoto nositele na rozšiřování vyčerpáno ve smyslu či. 2 odst. 2 směrnice 2009/24, je třeba stanovit, že druhý nabyvatel této rozmnoženiny a všichni další nabyvatelé jsou „oprávněnými nabyvateli” této rozmnoženiny ve smyslu či. 1 směrnice 2009/24 .

Soudní dvůr Evropské unie

Otevření TISKOVÉ ZPRÁVY č. 94/12

Lucembursko, 3. července 2012 (oficiální zdroj: curia.europa.eu)

" V dnešním rozsudku Soud uvádí, že zásada vyčerpání práva na rozšiřování se uplatňuje nejen tehdy, když nositel práv rozšiřuje rozmnoženiny svého programu na datovém nosiči, jako je CD-ROM nebo DVD, ale i tehdy, když jej rozšiřuje po stažení ze své webové stránky . "

"Pokud nositel autorských práv zpřístupní svému zákazníkovi rozmnoženinu počítačového programu, ať už hmotnou nebo nehmotnou, a zároveň udělí svému zákazníkovi právo používat tuto rozmnoženinu na dobu neurčitou uzavřením licenční smlouvy za úhradu poplatku, tento nositel autorských práv prodá tuto rozmnoženinu a vyčerpá své výlučné právo na rozšíření Taková záležitost zahrnuje převod vlastnictví rozmnoženiny, takže nositel práv nemůže následně namítat proti dalšímu prodeji této rozmnoženiny, i když licenční smlouva další prodej zakazuje.“

O použitém (second hand) softwaru můžeme mluvit, když uživatelská licence na software pochází od předchozího koncového uživatele a není distribuována přímo přes obchodní kanály výrobce nebo jeho distributora.

„Second hand” nebo „re-marketing” softwaru se ve velké míře opětovně uvádějí na trh jako použité licence, v souvislosti s likvidací evropských společností, se zavíráním provozoven, s vyřazováním, s nákupem nových softwarů, ve formě licencí oddělených od nefunkčních, rozebraných počítačů. Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 3. července 2012 (C-128/11) výrobci softwaru nemohou zakázat další prodej použitých nebo nepoužitých softwarových licencí, i když to zakazuje EULA nebo uživatel související programy stáhl z internetu.

Autorská práva výrobce softwaru zanikají (zánik práva) prvním prodejem, tím nemůže zabránit dalšímu prodeji a používání, když již jednou software uvedl na trh. Pokud nositel autorských práv prodá rozmnoženinu softwaru a udělí uživateli právo na její používání, vyčerpá své právo na její rozšiřování.

NĚMECKÝ SPOLKOVÝ SOUDNÍ DVŮR (BGH)

Jak se očekávalo, 11. prosince 2014 Německý Spolkový soudní dvůr (BGH) rozhodl, že pokud kupující zakoupil licence na základě smlouvy, která umožňuje používání více rozmnoženin daného softwaru, je povolen další prodej objemových (Volume) licencí, pokud původní kupující učinil předmětné rozmnoženiny nepoužitelnými (vymazal je), a také v případě, že daná licence nebyla vůbec použita.

Rozhodnutí BGH ze dne 11. prosince 2014:

„Při dalším prodeji rozmnoženin softwaru stažených z webové stránky vlastníka autorských práv se nevyžaduje, aby následný kupující obdržel fyzický nosič obsahující použitou rozmnoženinu počítačového programu; stačí, když si následný kupující stáhne rozmnoženinu programu z webové stránky vlastníka autorských práv.”

Opět se potvrdilo, že se zákazníci nemusí obávat výrobce softwaru co se týče kupování a používání softwaru z druhé ruky. Podle Komory pro zadávání veřejných zakázek v Münsteru žaloby o zdržení se řízení nebo o náhradu škody týkající se používání softwaru na základě licencí k druhotnému použití již nelze na základě rozhodnutí Soudního dvora EU a Nejvyššího soudu BGH brát objektivně. Kromě toho BGH vysvětlil, že nebyl žádný důkaz o finanční ztrátě výrobce softwaru.

Použité licencie sa nelíšia od nových licencií a použitý softvér nie je rozpoznateľný od nového softvéru.

Rozsudek Evropského soudního dvora i rozhodnutí BGH je konečný.

ZÁKONY A SMĚRNICE VZTAHUJÍCÍ SE NA PŘENOS

Soudní dvůr Evropské unie, 2012, rozhodnutí C-128/11. (Vyčerpání práva na rozšiřování, pojem oprávněný nabyvatel).
Směrnice Evropského parlamentu 2009/24/ES a 2001/29/ES (O právní ochraně počítačových programů).
Nařízení EP 910/2014/EU a Nařízení vlády 137/2016 (13.VI.). (O pravidlech digitálního ověřování.)
1/2018 (VI. 29.) ITM Nařízení vlády. (O pravidlech digitální archivace.)

2009/24/ES SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

"Právní ochrana počítačových programů - Šíření použitých počítačových programů stažených z internetu - Směrnice 2009/24/ES - Článek 4 odst. 2 a článek 5 odst. 1 - Vyčerpání práva na šíření - Pojem "oprávněný nabyvatel"«”

Z uvedených důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

1) "Článek 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů je třeba chápat tak, že právo na šíření rozmnoženiny počítačového programu zaniká, pokud nositel autorských práv - který povolil stažení této rozmnoženiny z internetu na datový nosič, a to i bezplatně - udělil právo užívat rozmnoženinu, kterou vlastní, po neomezenou dobu za odměnu odpovídající hospodářské hodnotě této rozmnoženiny."
2) " Článek 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě dalšího prodeje uživatelské licence - která zahrnuje další prodej rozmnoženiny počítačového programu stažené z internetových stránek nositele autorských práv - kterou uvedený oprávněný původně poskytl prvnímu nabyvateli licence bez časového omezení a za odměnu odpovídající ekonomické hodnotě uvedené rozmnoženiny jeho díla, druhý nabyvatel licence a každý další nabyvatel licence se mohou dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování ve smyslu čl. 4 odst. 2 této směrnice, a mohou být proto považováni za kvalifikované nabyvatele ve smyslu čl. 5 odst. 1 této směrnice, kteří mají právo na rozdělení podle posledně uvedeného ustanovení."

OFICIÁLNÍ ZDROJE, INFORMACE

EU Infocuria (C-128/11.): otevřít - Rozsudek soudu

EUR-lex: otevřít - směrnice 001/29/ES

EUR-lex: otevřít - směrnice 2009/24/ES

Rozhodnutí Spolkového soudu: otevřít - BGH

Nařízení vlády: 910/2014/EU EP a 137/2016. (VI. 13.)

EU Curia: otevřít - tisková zpráva č. 94/12